Zahraniční praxe 2022/2023

Má letní zahraniční praxe na krásném ostrově Samos v Řecku v pětihvězdičkovém hotelu jménem Doryssa byla dobrodružstvím, které se nedá zapomenout. Praxe trvala přes tři měsíce a to od 6. června do 15. září a nabídla mi širokou škálu zkušeností a výzev.

Moje pracovní směny se neustále měnily, od brzkých ranních hodin až do pozdního večera. Pracovala jsem jako číšnice na Snack baru neboli v největší a nejzaneprázdněnější restauraci v hotelu, kde jsem obsluhovala hosty. Další pracovní pozice zahrnovala servis během hotelových snídaní, obědů a večeří. Též jsem získala dvoutýdenní zkušenost v luxusním sushi baru odděleného od hotelu, vyzkoušela jsem si obsluhu v Kafeniu neboli tradiční řecké taverně, a nakonec jsem pracovala na lobby baru neboli na nočním hlavním baru, kde jsem se starala o objednávky, přinášela a odnášela nápoje a pomáhala hostům s placením. Tato rozmanitost mi umožnila poznat různé aspekty provozu a získat dovednosti v oblasti hostinského a gastronomického průmyslu.

Práce vyžadovala intenzivní komunikaci se zákazníky z různých koutů světa, především ze Skandinávie, Holandska a Německa. Tato zkušenost mi nejenom zlepšila schopnosti v oblasti komunikace, ale také mě naučila respektovat různé kultury a porozumět věcem v hlubším smyslu. Během této praxe jsem se setkala s mnoha výzvami, ale také jsem prožila neuvěřitelné okamžiky. Našla jsem si řecké přátele a navázala s nimi komunikaci v jejich mateřském jazyce. Bylo to pro mě velmi inspirujícím zážitkem. Učili jsme se sami sobě navzájem novým dovednostem. Tato zkušenost mě tak nadchla, že po třech měsících, které jsem strávila na ostrově, jsem byla schopna se domluvit v řeckém jazyce a provádět objednávky nejenom pro hosty, ale i sama sobě, například jsem si dokázala objednat svůj oblíbený gyros a zmrzlinu, výhradně v řečtině.

Ve volných dnech, kterých bohužel nebylo příliš mnoho, jsem měla vzácnou příležitost prozkoumat krásy ostrova Samos. Bohužel moje věková kategorie mi neumožnila půjčit si dopravní prostředek z půjčovny, a tak cestovat po ostrově nezávisle. Místo toho jsem svůj volný čas trávila převážně na okouzlujících plážích, procházela jsem se po městě Pythagoeriu, které nabízelo autentickou atmosféru a příležitost poznat místní kulturu a kuchyni. Nebo jednoduše relaxovala a vnímala krásu okolí, potápěla se do nádherného azurového moře a užívala si úchvatných pláží s osvěžujícími koktejly. 

Během práce to bylo psychicky velmi náročné, ale hlavně fyzicky obohacující. Zlepšila jsem svou plynulost v cizím jazyce a získala respekt vůči práci a lidem, kteří mě obklopovali. Nebylo to vždy snadné, domluva s manažery a některými spolupracovníky, jejich komunikace s námi a soft skills obecně byly úplně na jiné úrovni, než na co jsme v České republice zvyklí. Bylo nám vyhověno v minimu věcech, o které jsme požádali, ale to ostatní chování z jejich strany nám připadalo lehce tak, jako když čtete o komunismu v učebnici pro základní školu. 

Sice jsme měly kouzelný výhled z balkonu, ale spoustu věcí nefungovalo nebo tam ani nebylo. Na ubytování chybělo téměř vše, co mám doma a největším zklamáním byla absence kuchyňky, a tak mi musela stačit jedna postel, dvě poličky ve skříni a malá přihrádka v ledničce. Nakonec jsem měla radost za každou maličkost, jako třeba za funkčnost klimatizace, tekoucí vodu a za izolepu, kterou bylo spravené splachování prohnilého záchodu. Tyhle ubytovací podmínky mě přesvědčily o tom, že se sice dá na nějakou dobu vyžít i s takovým minimem, ale nebylo to příjemné. Občas jsme odchytili nějakého štíra či pavouka, velký hmyz vám bude potom připadat úplně běžný a pokud máte strach, stejně si zvyknete.

Také mě zklamala gastronomie pro nás personál. Každý den bylo jiné jídlo, ale později jsem pochopila, že mají sedm jídel, která se opakují každý týden, takže každé jídlo mělo svůj den po dobu celé praxe. Z nutričního hlediska to kvalitní nebylo, snažili se nám uvařit úsporné a rychlé kvantum jídla, aby se personál najedl nebo si spíš naplnil žaludek.  Jsem zvyklá jíst dobře, a tak jsem po většinu času stravu pro personál nejedla a radši hladověla. Občas jsem si vyprosila ve studené kuchyni ovoce, ale vždy jsem musela dávat pozor, aby mě neviděl manažer, protože nerad viděl, že nám dávají jídlo kuchaři, kteří vaří pro hosty. Po směně jsem si většinou koupila někde jídlo ve městě za vlastní peníze z výplaty. 

Několikrát jsem spadla a hodně to bolelo, ale vždy jsem se postavila na nohy a pokračovala dál. Tato praxe mi pomohla získat nadhled, snížit ego a skutečně se seznámit se svým opravdovým já. Zůstala jsem odolnější a mnohem zocelenější na fyzické i psychické úrovni. Jsem moc ráda, že jsem se překonala a zůstala až do konce praxe. (Nebudu lhát, ale myslela jsem si, že po druhém měsíci nezvládnu jít dál a odjedu domů, byla bych ale ze sebe velmi zklamaná, že jsem to nezvládla, a tak jsem se překonala, posbírala veškeré síly, využila je a zvládla to až do konce praxe.) 

Tím jsem se posunula na nový životní level a opět se přesvědčila o tom, že vše je jen o nastavení v hlavě a pokud si to nastavíte tak, že to zvládnete a budete tomu sami plně věřit, tak to opravdu zvládnete. Po zahraniční praxi mohu říci, že jsem obohacena o mnoho zkušeností a dovedností, které mi budou prospěšné v budoucí kariéře. Tato praxe byla moji dosavadní největší životní výzvou. Rozhodně ji doporučuji všem, kteří hledají příležitost naučit se nové věci, poznat nové kultury, porozumět místnímu jazyku a získat nezapomenutelné zážitky. Je to skvělý způsob, jak se posunout z komfortní zóny a růst jako jedinec. Nejen že dostanete certifikát, je to obrovská životní zkušenost, která vám dodá sebevědomí a obohatí váš pohled na svět. Je to opravdové dobrodružství.

Děkuji moc všem, kteří mi umožnili na zahraniční praxi odcestovat a všem, kteří tam se mnou vydrželi, konkrétně holkám spoluučastnicím, jsem nesmírně vděčná za všechny zkušenosti, které jsem mohla zažít.