Naše třída 1. BZ společně s ostatními žáky prvních ročníků prožila několik prvních zářijových dnů na adaptačním kurzu v Račím údolí poblíž Javorníku. Zpočátku jsme byli všichni ještě tak trochu nervózní, já sama byla vyklepaná obrovským způsobem. Cestu vlakem proto většina z nás strávila ve vlastním světě ignorujíc ostatní. Ledy se krapet prolomily až ve chvíli, kdy jsme hráli typické seznamovací hry. Možná za to mohla ona nervozita, možná fakt, že mám vážně mizernou paměť, zapamatovala jsem si sotva tři jména. Uklidňovalo mě ale to, že ostatní na tom byli podobně. Alespoň tak mi to připadalo. Během těch několika málo dní se z nás stala, řekla bych, fajn parta. Odvažuji se tvrdit, že ty čtyři roky budou skvělé a my jako třída spolu budeme dobře vycházet. Čistě teoreticky si myslím, že bychom mohli být ta nejlepší třída na škole. Adaptační kurz jako takový jsem si užila. Nevařili nám špatně, instruktoři byli příjemní, nedělalo jim problém bavit se s námi, či se dokonce nechat hodit do bazénu. Všechny aktivity byly dobře a jistě velmi pracně promyšlené a toho si vážím. Muselo to dát spoustu práce, ale naši starší spolužáci to zvládli bez problémů. A nechali si stejně jako my rozbít vajíčko na hlavě, za to mají body navíc. Chtěla bych jim tak ještě jednou moc poděkovat. A nejen jim, ale i všem učitelům a zaměstnancům, kteří se o nás starali. Bylo to úžasné!
Lucie Řezáčová, 1. BZ