Školní časopis SOŠka

Absolvent naší Střední odborné školy, Zemědělská 3, Šumperk a spisovatel v jedné osobě – Jan Hlubek – si na nás udělal i přes svůj nabitý program čas a poskytl nám krátké interview.

Pokud byste se měl čtenářům představit jako osoba v knize, jak by to asi vypadalo?

„Pokud by šlo o moji knihu, tak bych byl hlavní postavou, protože já sám jsem vždy předlohou pro hlavního hrdinu.“

Přál jste si být spisovatelem už jako malý?

„Ano, už od mala mě to táhlo k tomuto druhu umění. Když jsem byl ještě dítě, tak jsem se hodně zajímal o paleontologii. Ve 4 letech jsem zhlédl Jurský park, když mi bylo 6 let, dostal jsem svoji první zkamenělinu.“

Jak dlouho trvá, než napíšete knihu?

„Podle časových možností, protože jsem velmi vytížený člověk, tak tolik toho volného času nemám. Jednu knihu jsem napsal za 4 roky a tu druhou za rok. Tak či onak, napsat knihu je velká výzva, přirovnávám to k tomu, když je běžec na startu, buší mu srdce a ví, že od něj ostatní očekávají, že to zvládne, takový je to pocit.“

Máte předem stanovené schéma postupu při práci?

„Ten směr, kterým ta kniha bude směřovat, a kostru děje mám během několika minut napsané v hlavě, detaily poté dodělávám postupně.“

Jakou literaturu čtete Vy osobně?

„ Rád čtu literaturu, kterou píšu, to znamená populárně naučnou literaturu či beletrie, ale nerad čtu jiné literární žánry.“

V jakém prostředí nejraději píšete?

„Na nehostinných místech, jakou jsou třeba hradní zříceniny, staré památky či hřbitov, protože ta tajuplná až děsivá atmosféra, která tam působí, mě nějakým způsobem ovlivňuje.  A ten pocit, který ve mně vyvolává, se potom přenáší z mých emocí na papír. Naštěstí mě ještě nikdy na žádném hřbitově nezavřeli, protože mě vždy správce hřbitova vyhodí.“
(směje se)

Kdo vám v životě dal nejvíc odvahy k započnutí dráhy spisovatele?

„Určitě to nebyla základní škola, protože ten pocit lhostejnosti z řad žáků, ba mnohdy i pedagogů, mě spíš demotivoval k vyvíjení takového druhu zábavy, takže spíš tu odvahu jsem našel sám v sobě. Jak říkám, škola je to nejhorší, co může být, ale vzdělání je to nejlepší.“

Máte něco rozepsaného?

„Ano, zrovna dvě díla, jednu populárně naučnou knihu a druhá je beletrie.

Kde se vidíte třeba za 10 let? A plánujete v psaní i nadále pokračovat?

„V psaní budu rozhodně pokračovat, jistým způsobem mě to naplňuje, ale pokud se nezačnou české knihy více překládat do světových jazyků a neproniknou více do té světové literatury, tak je zde malá pravděpodobnost, že se tím jednou uživím, ale kdo ví?“

Jakého máte nejraději spisovatele? A proč?

„ Určitě to je Edgar Alan Poe, kvůli stylu psaní. V jeho knížkách je cosi tajuplného, strašlivého a přesto poučného, zdá se mi, jako bych znal Poea celý svůj život, protože jeho tvorbě snad jako jeden z mála docela rozumím. Říká se, že Poe byl jistým způsobem šílenec, ale já říkám, že každý dobrý spisovatel musí být tak trochu cvokem.“

Co byste chtěl vzkázat našim čtenářům?

„Rád bych řekl, že knihy jsou to nejdůležitější, co máme, knihy poznatky a vědomosti – takže vážení studenti, čtěte!“

Děkujeme za rozhovor.

Libor Bín