Vánoce a myslivecké tradice
Říkáte si, co by asi myslivci mohli mít za vánoční tradice? Snad každý si představí osoby v kamizole pouze jako “vrahy zvířátek”, ale naše poslání má přece jen hlubší význam. Ať jsou naše Vánoce plné sněhu, či jsou jen a pouze na dešti a na blátě, jsou plné nostalgie, které porozumí jen ti, kteří jsou věrní svatému Hubertovi. A já se Vám to pokusím aspoň trochu přiblížit.
Mezitímco všichni připravují bramborový salát ke štědrovečerní večeři a dávají sbohem kaprovi, který si plave ve vaně, my se vydáváme do lesů ke krmelišti a zásypům, naplnit je kaštany, žaludy, voňavým senem a do slanisek dodat sůl. Vzdát hold matce přírodě a lesu, ve kterém je spousta zvěře. V tuto dobu do lesů vcházíme s pokorou, úctou a hlavně beze zbraně. Právě v tento čas je lesní zvěři potřeba pomoci nejvíce, když se příroda zahalí do bílé pokrývky a není pro ni jednoduché potravu najít. Znamená to i několik týdnů hladu, když ty obrovské plochy polí, luk a lesních pasek připomínají spíše kluziště, než místo, kde se ještě pár dní nazpět nacházela jejich přirozená obživa. Většina z nás myslí i na ty menší, létavé jedince a tak zdobíme stromečky jablky, křížalami, kukuřicí nebo lojovými koulemi. Není to naše povinnost, ale nejsme tak nemilosrdní, jak si o nás spousta lidí myslí a děláme to naopak s radostí.
Věřím, že i spousta z vás má přírodu a její obyvatele ráda. Takže pokud byste chtěli potěšit třeba srnky v lese, můžete se vydat k nejbližšímu krmelci a trochu jim přilepšit. (Jen ne plesnivým pečivem či chlebíčky. To by jim pouze uškodilo!)
Vánoční myslivosti zdar!
V. D., 4.BZ