Mít možnost znovu si vyzkoušet jak se studuje na jazykové škole ve Spojeném království, byl už dlouho můj sen. Letos koncem srpna se mi vyplnil díky programu Erasmus+. Společně s dalšími kolegyněmi a kolegy z naší školy jsem dostala příležitost vybrat si nejen co chci studovat v rámci své profese, ale také kde. Volba byla jasná – Brighton!
Brighton je město, kterému se právem přezdívá “Londýn na pobřeží”. Nachází se zhruba 70 km jižně od Londýna a vlakem tam dorazíte z vlakové stanice Victoria v Londýně jak mávnutím proutku. Je to město plné života, které vás uchvátí svou přátelskou atmosférou, vyhlášenými plážemi, “indickým” palácem, směšně drzými a hlučnými racky a rozmanitým jídlem.
Hned po mém příjezdu jsem neváhala a vydala se na průzkum města. Mým cílem bylo zjistit trasu do školy St. Giles International. Z nastudovaných materiálů jsem věděla, že se nachází hned naproti Královskému paláci, takže jsem nemusela dlouho hledat. Vše mi usnadňoval fakt, že v Brightonu jsem nebyla poprvé. Úkol dne byl splněn – cesta do školy trvala necelých 20 minut volné chůze.
St. Giles International je škola s vyhlášenou reputací, která má pobočky nejen ve Spojeném království, ale také v USA a Kanadě. Můj kurz se jmenoval English Language Course for Teachers a věřte, nevěřte, bylo nás tam celkem pouhých 7 učitelů ze 4 zemí – Česko, Polsko, Španělsko, Turecko. Takový počet skýtá spoustu výhod. Na rozdíl od ostatních studentů, jsme měli ve všem individuální přístup a při společenských akcích pořádaných školou si nás studenti i samotní učitelé v St. Giles dokonce pletli se svými kolegy. Po pravdě řečeno, jistou roli tam hrál i náš věk 🙂 V průměru měla totiž naše skupina 31 roků….
Upřímně řečeno, bylo velmi zvláštní sedět po letech opět na druhé straně třídy. Role studentů nám však šla naprosto báječně a dokázali jsme se tím skvěle bavit. Je obdivuhodné, jak souhra náhod, které vděčíme za naše setkání, dokáže dostat dohromady lidi, kteří dohromady vytvoří výborně sladěnou partu a ještě se stejným smyslem pro humor….
Kurz se každý den kromě pátku dělil do dvou částí. Ráno jsme probírali didaktické metody týkající se jazyka samotného, měli jsme možnost pozorovat při práci naše anglické kolegy a vše krok po kroku metodicky rozebírat. Odpolední část byla věnovaná našemu vlastnímu jazykovému rozvoji, například vylepšení intonace a přízvuku, čtení aktuálních článků z různých časopisů, společné diskusi na téma školství a výměně pedagogických zkušeností, což bylo pro všechny zúčastněné velkým přínosem. Zjistíte, že všude na světě jsou mladí lidé naprosto stejní a že my učitelé máme podobné zvyky, či zlozvyky, které si najednou uvědomíte poté, co máte možnost vyzkoušet si na chvíli být na druhé straně…
Ubytování v rodině byla další nezapomenutelná zkušenost. Paní Zoe Egerton byla interiérová návrhářka, takže vše v domě mělo svůj účel, krásu a styl. Můj pokoj byl sice malý, zato velmi účelně uspořádaný a útulný. Nebyla jsem jediná, kdo byl u paní Zoe ubytovaný. Pobývala s námi také mladá Španělka Corra, která přijela do Brightonu vylepšit angličtinu. Každý večer jsme při jídle měli možnost všichni pohovořit, probrat náplň dne a tím si krásně procvičit konverzaci. S paní Zoe jsme byly zhruba ve stejném věku a zjistily jsme, že máme společné zájmy od záliby ve vaření, přes Edvarda Griega až po obdiv k Vile Tugendhat.
Na závěr nemohu říct nic jiného, než vyslovit přání. Kéž by mohli takto učitelé vycestovat na zkušenou i nadále.
Kateřina Bieliková