Na konci prvního prázdninového měsíce jsem se společně s kolegyní Janou vydala na čtrnáctidenní jazykový kurz s odhodláním prohloubit své znalosti angličtiny. Vzhledem k tomu, že jsem svou jazykovou vybavenost nepovažovala za zcela dostatečnou, měla pro mě cesta mírně adrenalinovou příchuť.
Po příletu do cílové destinace nás na letišti vyzvedl sympatický, i když poněkud málomluvný řidič, který nás urychleně, stylem brzda – plyn, dopravil k hostitelské rodině. Jízda vlevo byla prvním překvapením, které mě na Maltě potkalo.
Ubytovány jsme byly u manželů Robinsonových v St. Paul´s Bay. Náš pokojíček byl součástí bytu v prvním poschodí bytového domu, jenž se nacházel na pobřeží. Na pláž jsme se mohly dostat během pěti minut a hned po příjezdu jsme toho využily. Během první seznamovací večeře jsme zjistily, že rodina původně pochází z jižní Afriky a na Maltě žije teprve čtyři roky. Večer pokračoval bohatým ohňostrojem, který jsme zažily ještě několikrát a jenž patří k oblíbeným kratochvílím Malťanů. Následně jsme se seznámily s dalšími členy rodiny, sametově černým kocourkem a dvouměsíční vnučkou naší hostitelky, která zde byla častým hostem. Rodina nás seznámila i se svými přáteli, Britem Georgem a mladým britsko-ruským manželským párem. Samozřejmě jsem neodolala a s mladou paní si popovídala „po rusky“.
Naše výuka probíhala v Global Village English Centre St. Paul`s Bay. Škola se nacházela asi 10 minut od našeho dočasného bydliště, což byla v horkých letních dnech velká výhoda. Výuka probíhala v klimatizovaných učebnách nevelké dvoupatrové budovy. Atmosféra byla přátelská a vstřícná. Výrazným rysem této vzdělávací instituce bylo zaměření na rodinu. Většina mých „spolužáků“ měla ve škole i své partnery a hlavně děti. Naši skupinu tvořilo původně devět studentů a od druhého týdne nás bylo jen sedm. Patřila jsem k nejstarším, ale rozhodně jsem se necítila jako učitelka mezi žáky, protože většina z nich patřila ke střední generaci a měla rodiny. Naše studijní skupina byla vskutku multikulturní. Patřila do ní Mira – studentka z Kazachstánu, Annabella – cvičitelka pilates z Itálie, Bruno – švýcarský architekt, Christina – učitelka z Německa, Hirona – studentka z Japonska, Sonja ze Španělska a já. Všichni jsme byli na přibližně stejné jazykové úrovni a naše vzájemná konverzace se týkala především rodiny, práce a koníčků. Občas se komunikace drobně zadrhla, ale všechna jazyková nedorozumění byla bohatě vyvážena veselou atmosférou, ke které přispíval svým suchým humorem náš učitel Paul. Výuka probíhala od 9:00 do 12:30. Odpoledne jsme s Janou trávily buď na pláži, nebo poznáváním zajímavostí Malty.
Podnikly jsme poznávací cestu po Maltě a navštívily Mdinu a Vallettu. Během okružní jízdy po Maltě mě ovládly poněkud rozporuplné pocity. Na jedné straně jsem obdivovala průzračně čisté moře, odsolovací nádrže s mořskou vodou a nádherné kostely, ale na druhou stranu mě trochu děsil zběsilý stavební ruch v turistických letoviscích, který mi připadal na tak malý ostrov až hrozivý. Rovněž mě zaráželo, že Malťané téměř netřídí odpad, a přitom vyprodukují denně obrovské množství prázdných PET lahví jen od pitné vody. Kde asi končí?! Ale teď už raději zase něco chvályhodného. Mdina neboli tiché město, bývalé hlavní město Malty, do kterého mají zákaz vjezdu auta a z terasy zdejší vyhlášené kavárny Fontanelly je úžasný výhled na ostrov, měla kouzelnou atmosféru. Nicméně opravdový klenot pro svou duši jsem objevila ve Vallettě, současném hlavním městě Malty. Byl to kmenový kostel maltézských rytířů, ve kterém jsem mohla obdivovat slavnou Caravaggiovu malbu Stětí Jana Křtitele. Byla úžasná!
A jak hodnotím celkový přínos kurzu? Rozhodně pozitivně. Ty dva týdny na Maltě ze mě neudělaly bezchybně a plynně hovořící angličtinářku, ale zbavila jsem se ostychu mluvit anglicky, rozšířila si slovní zásobu a posunula se především v poslechu a vnímání anglických mluvčích. Byla to cenná zkušenost a mohu ji každému doporučit, jelikož sdílím heslo: „Kolik řečí umíš, tolikrát jsi člověkem.“