V polovině prázdnin jsem se společně se svou kolegyní vydala na jazykový kurz do bavorského Regensburgu, města, jež díky své historii získalo i český název – Řezno. Kdysi v počátcích českého státu jsme totiž patřili pod řezenské biskupství, než bylo Přemyslovci zřízeno samostatné biskupství v Praze. Také řezenský kamenný most se stal údajně předlohou a vzorem pro zbudování prvního kamenného mostu v Praze. V tomto historickém městě neponičeném 2. světovou válkou jsme tedy mohly strávit dva týdny.
Samotná výuka němčiny probíhala v jazykové škole Horizonte. Studenti školy už před zahájením kurzu absolvují jazykový test a na jeho základě jsou rozděleni do skupin. Dopolední výuka začínala v 9 hodin a končila o půl jedné, poté jsme měli pauzu na oběd a v našem intenzivním kurzu pokračovala výuka až do půl čtvrté, s výjimkou středy, která byla vyhrazena pro exkurze a kulturní program.
Moje skupina číslo 1
Moje dopolední výuka probíhala ve věkově i kulturně velmi promíchané skupině. Počet studentů byl mezi dvanácti až deseti, protože po prvním týdnu část studentů odjela a noví studenti přibyli. Patřila jsem společně s Juditou z Maďarska, Caroline z Holandska a Michalem z Brna k nejstarším studentům tzv. středního věku. Ostatní studenti měli okolo dvaceti až pětadvaceti let. A právě mladí studenti v naší skupině byli velmi ambiciózní a zodpovědní. Šádí, který pocházel z arabské části Palestiny, bude studovat od září na řezenské univerzitě a hodně vyprávěl o způsobu života v Palestině. Obohacuje můj dosavadní pohled na obyvatelstvo arabského původu. Podobně Fátima, která je sice rodilá Francouzka, ale část její rodiny pochází z Maroka, babička patřila ještě ke kočovným Berberům, mě dokázala obohatit o nový pohled na generaci potomků přistěhovalců. Fátima ovládala kromě francouzštiny také marokánštinu, chtěla se naučit tzv. „Hocharabisch“, němčinu si chtěla prohloubit, protože ji měla ve škole jako druhý jazyk po angličtině. A důvod Fátimy proč se učit tolika jazykům? „Protože budu mít přece větší uplatnění! Proč se mě na to vůbec ptáš? To je přece jasné!“ zněla její odpověď. Také Maxmilian má jasno: Pochází z francouzské části Švýcarska, němčinu měl jen jako cizí jazyk. Vystudoval hudební skladbu na konzervatoři a teď radikálně mění obor – od září začíná na německé univerzitě studovat fyziku. David patří ke druhé generaci přistěhovalců žijících v Itálii, jeho rodiče pocházejí z Íránu, ale mluví spolu pouze anglicky nebo italsky, protože každý z nich je z jazykově zcela odlišné části Íránu. Také Davidovi začíná po prázdninách první semestr vysokoškolského studia – na technické univerzitě v Innsbrucku. Fan, která sedí vedle mě, pochází z Číny, vystudovala práva v Japonsku, tam se seznámila s právníkem z Regensburgu a provdala se. Říká, že její rodné čínské město znát nebudeme, protože je to jen malé město se třemi miliony obyvatel.
Všichni studenti v mé skupině jsou neuvěřitelně pilní, takže Steffi, která v naší skupině vyučuje, z nás všech má radost. My z ní taky, protože její forma výuky je zábavná, úkoly neotřelé, témata buď přináší ona, nebo tak nějak vyplynou z toho, o čem ve skupině mluvíme. Pro mě jako učitelku „v utajení“ je přínosem, že mohu pozorovat z pohledu studenta a nikoliv učitele, jak jednotlivé metody působí na spolužáky. Hodně metod má učitel možnost vyzkoušet si na seminářích, ale ruku na srdce, učitelé reagují tak nějak předvídatelně, prostě jako učitelé.
Moje skupina číslo 2
Na odpolední výuce se setkávám se svou kolegyní a dalšími učitelkami (protože žádný učitel mužského rodu tu není). Zde je výuka přizpůsobena specifickým požadavkům učitelů německého jazyka. Věnujeme se systému bavorského školství, německým reáliím, využití písní ve výuce, zlepšujeme si výslovnost, úžasné jsou semináře s Babsi o německých produktech. Učitelé jsou vždy specifičtí žáci – nejvíce kverulantští, nejvíce vyrušují, je těžké je zaujmout, ale pozor! Často je lehké je strhnout k všemožným aktivitám. Sedíme s kolegyní dál od sebe a děláme dobře. Dvě kolegyně z Polska neustále sklouzávají k tomu, že si něco sdělují v polštině. My jsme si řekly, že stačí, když si české postřehy sdělíme po hodině. A opravdu to stíháme.
Exkurze a výlety
Hned první den v pondělí máme po odpolední výuce prohlídku města Regensburg s odborným historickým výkladem. Prohlížíme si historické jádro, ve kterém se škola nachází, obdivujeme historické domy kupců s věžemi, dóm sv. Petra se smějícím se andělem, starý kamenný most a u něj nejstarší „párečkárnu“, procházíme kolem jedné z nejstarších výroben pralinek v Bavorsku. Vzdálenější památky pak s kolegyní procházíme v následujících odpoledních.
Škola nabízí další aktivity, tak se hned přihlašujeme všude, kam to jen jde. První je výlet parníkem po Dunaji na Valhallu. Valhalla je památník významných osobností německého jazyka. Zvláštností je, že zde převažují busty mužů. Ženy jsme napočítali jenom čtyři – mezi nimi císařovnu Marii Terezii a Sophiii Schollovou, německou protinacistickou bojovnici.
V sobotu se vydáváme vlakem do Mnichova, města piva. Nás samozřejmě zajímá víc historie, i když náš průvodce nás vede i do klasické bavorské Bierstube. Odtud ale s kolegyní prcháme zpět k historii, je tu moc hluku a ještě víc lidí.
V neděli se domlouváme s kolegyněmi Maďarska a kupujeme si společnou jízdenku do Pasova. Celou dobu prší, ale my si i tak prohlížíme místo soutoku tří řek a také dóm sv. Štěpána s největšími chrámovými varhanami na světě. A máme štěstí – přicházíme v průběhu mše, takže varhany i slyšíme, a máme ještě větší štěstí, protože varhaník hraje pro mě nečekaně moderní skladbu.
Zhruba dvakrát do roka má škola Horizonte přidělené termíny na exkurzi do BMW. Opět máme štěstí, dokonce se tentokrát ani nelosuje o účast – nesmí nás totiž být víc jak patnáct. Moje poslední exkurze v průmyslovém podniku se konala ještě v socialistickém Československu, takže se opravdu těším. Moje spolužačka Anna ze Španělska se mi svěřuje, že pracuje v Seatu, a tak mi výklad průvodce ještě doplňuje a obohacuje. Já si obohacuji slovní zásobu o „Robotengarten“ a „Totenmanschalter“ a zjišťuji, že Němci jsou hrdí. Hotová auta značky BMW určená na vývoz se na konci výrobního procesu vznesou ke stropu haly, projíždějí nad našimi hlavami a my za nimi můžeme pozorovat bavorské nebe na fototapetě táhnoucí se přes celou halu. A takto se auta loučí s Bavorskem. Bavorské nebe je totiž tak úžasné a symbolické, že se jeho barvy dostaly i na bavorskou vlajku. A bez legrace – logistika firmy BMW je bezkonkurenční, protože nikde žádný zádrhel, nikde žádní zmatení a vynervovaní pracovníci a přitom každých 15 vteřin nové auto a každé jiné, protože v Regensburgu se vyrábějí jen BMW na zakázku.
Ubytování
Bydlíme asi patnáct minut autobusem od centra, ve kterém se nachází naše škola. Naši hostitelskou rodinu tvoří starší manželé a pes. Ve starém dřevěném domě máme každá svůj pokojíček, takže se můžeme večer věnovat svým domácím úkolům, aniž bychom se rušily. Paní domácí je profesionální opatrovnice dětí, v současné době hlídá čtyři děti mezi jedním až dvěma lety a vaří nám snídaně a večeře. Uznává pouze zdravou a čerstvou stravu, takže jíme produkty bio, hodně zeleniny, ryby. Jeden den grilujeme, ovšem musíme přesně nahlásit, co budeme jíst a kolik přesně toho sníme, ale je nám dopředu řečeno, že jeden plátek masa je prostě málo a musíme sníst ještě bílé klobásy, protože jsme přece v Bavorsku, a grilovanou zeleninu, protože ta je zdravá. Jdeme do toho s obavami z přejezení, naštěstí pan domácí vytahuje i víno a šnaps od kamaráda. Pan domácí je ředitel školy, takže si máme o čem povídat. Ostatně povídat si chce paní domácí každý den – zná všechny učitele z Horizontu z vyprávění studentů.
Náš dům se nachází nedaleko stezky vedoucí z centra města okolo Dunaje. Poklidnou procházkou okolo řeky se dostáváme domů během hodiny.
Čeho si cením
Na prvním místě samotné příležitosti mluvit německy od rána do večera, ať už ve škole při výuce, v hostitelské rodině, při zařizování a nakupování čehokoliv. Jedinou nevýhodou je, že čtrnáct dnů je dost krátká doba na podstatnější vylepšení v cizím jazyce. Určitě by bylo obrovským přínosem, kdyby se proklamace českých politiků o důležitosti výuky cizího jazyka promítly do větší snahy vysílat učitele na zahraniční kurzy každý rok nebo alespoň každý druhý rok. České ekonomice by se to jistě vrátilo v podobě lépe jazykově vybavených absolventů středních škol.
Jsem velmi ráda, že jsem měla možnost učit se němčinu v kulturně velmi rozlišné skupině, znamenalo to pro mě obrovské obohacení.
Také si cením toho, že jsem měla možnost poznat způsob života v Bavorsku. Můj bezprostřední dojem je, že zde převládá skromnost, pracovitost a vřelý vztah k životnímu prostředí.